O kvásku a jiných radostech
Tento recept vznikl už kdysi loni v horkém létě za pochodu. Peču ho stále, když mám zbytky těsta a kvásku.
Tehdy jsem napsala:
občas peču, až se kouří i ze mě. Obzvláště když je teplo – všechno bublá, utíká z mís, kvásek je spokojený, pekaři fofrují, lednice přeplněné, čela zpocená…
Musím se někdy smát, jak člověk může změnit chápání slova velký nebo malý – co bylo do trouby akorát, je najednou velké… Pokud tedy začnete péci chleba v remosce. Kdysi v mých remoskových začátcích jsem tento chleba pekla jako jeden ve velké remosce.
Stávalo se mi v počátcích pečení, že nové výrazy naskakovaly rychlým tempem a měla jsem naprostý zmatek a chaos. Občas má stejný proces totiž více výrazů. Dovolila jsem si vložit pár základních pojmů z pekařiny na osvětlení tématu…
Říkala jsem si, že bych se měla pokusit Bouráka obohatit o nějakou záparu, kaši.
Zvolila jsem tentokrát záparu a nový Bourák 2 je na světě. Přemýšlela jsem, kolik čeho do těsta dát – jestli 50 g, nebo 60, kolik vody kam. Počítala procenta…
