O kvásku a jiných radostech
Chléb se záparou s ovesných vloček, alias Horečka sobotní noci
Poprvé jsem pekla tento chleba loni v létě a vím, že to tehdy bylo soužení – dělala jsem vícero chlebů, u jiného těsta 90 % hydrataci, ale fakt mi to celkově nešlo – těsto lepilo, trhalo se, nebyla to radost. Navíc bylo hrozné vedro, potila jsem se a pekla v noci. Proto ten název.
Letos se recept „vynořil“ znovu na pecnu – asi někdo zadal moje jméno a něco hledal… Pustila jsem se do něho znovu a trochu jinak.
K tomuto receptu mě inspirovala Rose Levyová Beranbaumová a kniha Bible domácího pečení.
Chleby jsem připravovala do trouby, když mi skvěle fungovala a já ještě nepekla v remosce. Ale zcela jednoznačně se jeden bochník vejde do malé remosky.
Jeden ze synů – Matěj – má rád rýži. Lepší je napsat, že rýži miluje – uvaří si ji třeba jen samotnou, a ještě teplou sní.
„Můžeš zkusit chleba s rýží, mamko?“
Můžu…
Naučím vás jednoduchým způsobem si „stvořit“ svůj chleba a trošku se ponořit do propočtů…
Tentokrát jsem sáhla po starém těstě z předchozího bochníku; asi 5-6 dnů čekalo v lednici. Přidala jsem lžičku kvásku, která mi zbyla, když jsem „vyráběla“ kvásek pro novou pekařku. Snad se mu bude v Litvínově líbit.
Je to bourák (co jiného, že) se starým těstem, kolem 80 % hydratace.
Tento velmi jednoduchý recepis se mi urodil jednoho dne v hlavě a hned napoprvé bylo na těstě vidět, že to bude skvělý chleba. Poměr kvasu, mouky a vody se mi zdál přiměřený mým potřebám a nárokům na dobrý chleba. Vůbec nevylučuji, že někdo dávno podobný poměr pekl – není možné stále dokola objevovat Ameriku, ale ten den to byl čistě nápad z mé hlavy…
Mám teď období zeleniny v chlebu (což má i jisté nutriční důvody); včera přišla na řadu červená řepa. Tu má rád nejstarší syn a chleba byl vymyšlený ke kulatým narozeninám – chci mu ji nadělit v chlebu (nejen ve sklenici). A rudá řepa rovněž moc hezky vypadá na řezu. Ke grilování překvapení jako stvořené. Nebo jen tak krajíc chleba s přírodním sýrem typu žervé je mana nebeská.
Na začátku bývá touha.
Moje se tehdy týkala umění upéci kváskový chleba. Rok jsem visela na Pecnu (skupina pro ty, kdo se chtějí naučit péci chleba) jen přihlášená a sbírala odvahu začít. Všechno se mi zdálo zastaralé, zdlouhavé, pracné – tolik času dát jednomu pecínku! A ještě ke všemu ta slova jako rozkvas – který navíc trvá třeba i 12 hodin. Celá věčnost, než vůbec začnu! Autolýza, hydratace atd. Ne že bych neporozuměla jejich významu, ale proces přinejmenším nepraktický…
