O kvásku a jiných radostech
Na pizzu se používá velmi jednoduché, středně tuhé těsto – mouka, voda, trochu oleje, droždí (nebo kvas) a sůl. Rovněž rajčatový základ (sugo či pomodoro) a mozzarella.
Všechno, co dodává chuť, přijde až na povrch těsta. Všeobecně se říká, že pochází pizza z Itálie…
Slané koláče jsou skvělým zpestřením jídelníčku.
Plněné nahradí po polévce kompletně třeba celý oběd. Nebo samotnou večeři. Dnes je na prvním místě v této kategorii pizza, ale i v našich krajích se pekly velmi dobré koláče „na plech“. Byly trochu jiné, ne tak křupavé, spíše tlustší měkké těsto. A hlavně jednodušší, skromnějších náplní, ponejvíce cibulových. Ta byla dostupná všem.
No po pravdě, ona ani pizza v Itálii není všude stejná…
Tomuto kečupu říkám bezpracný – díky pomalému hrnci. Jsem vlastníkem tohoto hrnce už pár roků a na některé druhy receptů je skoro nedocenitelný.
„Vlož všechno, přikryj poklicí, zapni a jdi dělat, co chceš. Nejdříve za 6 hodin se vrať, bude skoro hotovo.“
Dávno tomu již, co jsem naposledy stála na břehu moře, a tak jsem alespoň vymyslela něco, co mi ho připomíná – tento moc dobrý chléb. Nazvala jsem ho středomořský; podle použitých surovin.
V jeho zlatě oranžové barvě je plno slunce a voní bylinkami po celém domě – tymiánem, rozmarýnem, bazalkou, oreganem. S balkánským či jiným přírodním sýrem a sklenkou vína mám pocit, že tam jsem.
Ke grilovanému masu nesporná jednička.
