O kvásku a jiných radostech
Když jsem je před pár měsíci dávala tento recepis dohromady podle svých představ o ingrediencích a jejich poměru, netušila jsem, že budou kousky až tak moc dobré. A už vůbec ne, že z poměrně jednoduchého receptu se stane tak veliký hit. A nebere to konce…
Samozřejmě mám radost, protože těsto je jemné, nadýchané a dobře se s ním pracuje. Jen jsem doplnila pár postřehů a pro ty, co mají rádi mák, přidala i náplň makovou.
Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr…Co je to?
Sníh!
Hádanka, kterou znají snad všichni. A právě první sníh bývá spojovaný se svátkem svatého Martina – 11.11. Ta bílá jiskrná a křupavá pokrývka v tento den neležela pokaždé na polích a všech kopcích, ale jako děti jsme na ni velmi netrpělivě čekávaly a vytahovaly ze stodol zaprášené sáňky nebo „ródličky“. To byla prkénka připevněná na starých bruslích, pokrytá kožešinou z králíka.
A kdo to byl ten svatý Martin, na jehož počest pečeme martinské podkovy, rohlíky, husy nebo se místy pořádá i posvícení?
Pokračovat ve čtení „Svatomartinské podkovy mé tchýně Milušky“
Od věku není léku a od smrti koření…
Jako při jiných důležitých meznících lidského života, tak i u příležitosti úmrtí a nebo o svátcích zemřelých, se peklo pečivo. Jednak jako odměna za účast na pohřbu a tím projevenou úctu k zemřelému, rovněž i na posilněnou hostům – někteří přišli i pěšky z velké dálky.
Na Dušičky mělo tvary velmi speciální…
Pokračovat ve čtení „Dušičky“
Dobrého není nikdy dost. Upečte si třeba tyto míče.
Míče – ano míče… Nakynou z tohoto těsta krásné kulaté, podobné balónům nebo vzducholodím. Měkoučké a vláčné, jako peříčko. Vrazila jsem do nich mák, med a pomerančovou kůru. Já tyhle chutě (obzvláště na podzim) převelice miluju.
Pokračovat ve čtení „Makové míče“
Tyto “kousky” jsem před pár lety poprvé jedla u svých arménských pacientů. Dozvěděla jsem se, že to je jejich tradiční moučník vyskytující se v mnoha podobách těst (kynutých, plundrovaných, nekynutých), tvarů, ale téměř vždy s náplní připomínající naši drobenku.
Pokračovat ve čtení „Gata – tradiční arménský moučník“
Tyto mléčné sladké buchtičky, bochánky, houstičky, housky nebo rolky mají nejen různé názvy kvůli zvolenému překladu, ale nic to nemění na věci, že původem jsou z Francie. Receptů je také nepřeberné množství. Myslím, že ve francouzském pečivu nesmí chybět máslo. Vybrala jsem ty „máslovější“…
Nechápu, že Francouzky jsou tak štíhlé…
Pokračovat ve čtení „Petits Pains au Lait“
Buchte, buchetke, buchtičke…
Zasutá a v paměti znovuobjevená vzpomínka na dětství.
U nás doma (a nejen u nás doma) byl sladký repertoár oproti dnešním domácnostem, i té mé, velmi jednoduchý. Nejčastěji se pekly kynuté moučníky.
Pokračovat ve čtení „Buchetke z Boskovštejna“
Na tento velmi jednoduchý letní moučník s krupicovým krémem mě „navedl“ pekař a kamarád Milan Chlubna. Recepisy prozkoumám a pokud mám pocit, že je potřeba změnit něco, co mi nevyhovuje, udělám to. Nicméně Milanovi za nápad děkuju.
Toto je prosím mnou dosti pozměněná verze moc dobrého letního mlsání. Připomíná cheesecake.
Pokračovat ve čtení „Krupicový letní dort s ovocem“
Zemlbába alias žemlovka mě provází od dětství. Moje teta Klára, bývalá zámecká kuchařka, namáčela rohlíky do smetany a přidala mnohem více žloutků i cukru. Vždycky rozinky a pokud měla, i vanilku. Nevím, jestli na zámku jedli žemlovku – spíš si myslím, že asi ne. Prostě u sebe doma si vylepšila tuhle levnou krmi na jídlo zámecké. Rohlíky namočené ve sladké smetaně jsou po upečení opravdu moc dobré, ale já používám jen mléko. Ono je stále těžší v dnešním světě vyhnat kalorie z těla zase ven…
Pokračovat ve čtení „Zámecká zemlbába od tety Kláry“
Hody, hody, doprovody…
Týden před Velikonocemi je modré pondělí, šedivé úterý a škaredá středa – tyto dny nemají žádné tradiční pečivo. To až Zelený čtvrtek a Velký pátek se uctívaly zvláštním pečivem zvaným jidáše (jidášky). Mají připomínat provaz, na kterém se Jidáš oběsil.
Pokračovat ve čtení „Máslové jidáše s tuhým kvasem“