Další skvělá varianta snídaňového chleba.
Tento chleba – ačkoliv jsou v něm rozinky a trošička medu, vůbec není sladký! Medu je málo a rozinky jen zpestří ranní chuť.
Další skvělá varianta snídaňového chleba.
Tento chleba – ačkoliv jsou v něm rozinky a trošička medu, vůbec není sladký! Medu je málo a rozinky jen zpestří ranní chuť.
Pořád je něco, co člověk nepekl a stále se vrací myšlenka, že by „to“ něco mohl vyzkoušet…
A je na světě – čistě bílý chléb, do remosky… Jak jinak, že?
Nic mimořádného – chtěla jsem něco jako chleba toustový. Jen bez tuku, bez vajec, ne s droždím, ne do formy, ale tvar klasického jednoduchého chleba z ošatky.
Mimořádné je jen to, že je mimořádně hebký, vláčný – jako prachové peří. Nožem ho nenakrájíte ani po vychladnutí, musíte mít nutně kráječ. Nebo trhat…
„Stodvacettrojka“ je varianta 1:2:3 – velmi příznivý poměr kvasu, mouky a vody v těstě. Receptu se netřeba vůbec báti, naopak – patří k těm jednodušším.
Chleba s tímto poměrem můžete upéci s jakoukoliv jinou moukou, zde je použita jen špaldová, včetně rozkvasu.
Mám ráda, když už rovnou z názvu vyplývá, o co jde, žádné mystifikace. Vzdala jsem se toho od té doby, co peču chleba.
Mám ráda, když už rovnou z názvu vyplývá, o co jde, žádné mystifikace. Vzdala jsem se toho od té doby, co peču chleba. Jakmile máte v domě samé muže (manžela a syny), navrch vnoučata, nastane konec oficiálních názvů vašich výrobků.
Sádlo do jakéhokoliv těsta nemůže nic pokazit.
Chleba jsem péci pšeničný a do toho velmi ráda přidávám nějakou formu tuku, třeba ukrytou v kefíru, jogurtu.. Nebo máslo, sádlo, olej, atd. Nevěřte tomu, že musí být „pšeničák“ suchý.
Pokračovat ve čtení „Selský chléb se sádlem – z 50% celozrnný“
Dávno tomu již, co jsem naposledy stála na břehu moře, a tak jsem alespoň vymyslela něco, co mi ho připomíná – tento moc dobrý chléb. Nazvala jsem ho středomořský; podle použitých surovin.
V jeho zlatě oranžové barvě je plno slunce a voní bylinkami po celém domě – tymiánem, rozmarýnem, bazalkou, oreganem. S balkánským či jiným přírodním sýrem a sklenkou vína mám pocit, že tam jsem.
Ke grilovanému masu nesporná jednička.
Cukety, cukety, cukety, kam se podíváš…
Placky, obalené jako řízek, koláč, sekaná, matjesy, atd. No a do chleba, že. Jsou to tak nenáročné rostliny, že jsem jim za jejich nepřetržitou přízeň věnovala samostatný recept. Nevím, jestli to ocení, ale ve chlebu jsou navýsost lahodné.
Zkusila jsem další variantu chleba s fermentovanou vodou – mnohem jednodušeji a značně zkrátila – povedl se náramně! Kdo nejste tolik trpěliví, stále toužíte po velkých povedených okách, balónech, vyberte tento recepis.
Tyto chleby jsem pekla poprvé před rokem, kdy nastal jejich velký boom, způsobený Piotrem Lesnianskim.
Přiznám, že jsem neodolala a zkusila rovněž. Chleby mají vynikající vlastnost – jsou z nich vzducholodě. Tedy u nás stoprocentně. Máte-li touhu odletět, upečte.
Každé léto se ke zrajícímu ovoci a touze létat vracím…
Pokračovat ve čtení „Pomalý chleba z fermentované ovocné vody“
Mám tři syny, tři vnoučata a jednoho manžela… Každý má rád něco jiného. Další přání – nasládlý chleba k snídani. Popis, podle kterého jsem skládala recept zněl: „něco jako tousťák, ale aby to nebyl tousťák, prostě takovej dobrej, trochu jako chleba.“