O kvásku a jiných radostech
O domácí vepřové maso ve sklenici je u nás zájem neustálý, celoroční. Je to osvědčená lahůdka.
S domácím chlebem a okurčičkou neznám lepší pohoštění pro nenadálou návštěvu. Ani jedna neodmítla… Tradičně pře Vánoci chystám jako dárky dětem a známým.
Ač se může zdát, že chleba jsem pekla pro nějakého pana Berku, není to až tak úplně pravda. Má ho rád můj muž. Krajíce mizí rychlostí blesku, já protáčím trochu vyčítavě oči směrem k manželovi.
„Byl tady asi nějaký pan Berka. Je na cibuli…,“ pravil potutelně muž.
Ve skutečnosti mám velkou radost, že panu Berkovi tak moc chutná.
Nevím, jak vy, ale snažím se i do chleba čas od času přidat to, co mám ráda anebo se mi zdá velmi prospěšné mému tělu.
V tomto chlebu je obojí – mé oblíbené vlašské ořechy a goji (kustovnice čínská). Goji roste na svazích Himaláje a podle toho dostal chleba název. Dočetla jsem se, že goji je ovoce radosti, neboť podle Tibeťanů, kdo snídá goji, bude prý šťastný celý den…
Říkám mu můj, protože ho moc ráda jím. Chleby se semínky v těstě jsou moji favorité. Manžel zase ani náhodou – zrníčka on prý zapečená nechce.
Záleží jen na vás… Syrová mají své přednosti, ale ta chuť pečených přímo ve chlebu je také úžasná.
V některých receptech je kvásku více, v jiných méně – rozuměj více nebo méně rozkvašené mouky. Většinou se držím zlaté střední cesty.
Zde jsem použila menší množství kvásku a o to déle pak trvá první kynutí – logicky menší množství kvasinek se musí nejprve dostatečně namnožit a mouku zpracovat.
Toto je moc dobrý, vláčný chleba.
Nejsou utopenci jako utopenci…
Teď nemluvím o obsahu černé kroniky, ale buřtech naložených v lahvi. Můžete naložit i cokoliv jiného, ale pravý špekáček je nejlepší.
Další skvělá varianta snídaňového chleba.
Tento chleba – ačkoliv jsou v něm rozinky a trošička medu, vůbec není sladký! Medu je málo a rozinky jen zpestří ranní chuť.
Žervé čili jemný smetanový sýr typu Lučina dělám ve dvou variantách – lehce nakyslý z jogurtu a zakysané smetany. Nebo krémovější – místo zakysané smetany přidám smetanu ke šlehání.
Nemohu říci, co je lepší. První varianta je skvělá samotná na chleba, do pomazánek. Druhá třeba jako surovina na krém do moučníků.
Chutney (čatní) vyrábím každý rok, pokaždé z jiného ovoce a zeleniny – co se urodí nebo někdo podaruje.
Letos došlo na jahody a rybíz. S červenou cibulí se doplňují skvěle. Na chléb namazaný domácím žervé se lžička čatní náramně hodí a z těch spojených chutí nastane v ústech malý zázrak. Ne, nebojte se – kombinace jahod a rybízu je velmi dobré chuti
Pořád je něco, co člověk nepekl a stále se vrací myšlenka, že by „to“ něco mohl vyzkoušet…
A je na světě – čistě bílý chléb, do remosky… Jak jinak, že?
Nic mimořádného – chtěla jsem něco jako chleba toustový. Jen bez tuku, bez vajec, ne s droždím, ne do formy, ale tvar klasického jednoduchého chleba z ošatky.
Mimořádné je jen to, že je mimořádně hebký, vláčný – jako prachové peří. Nožem ho nenakrájíte ani po vychladnutí, musíte mít nutně kráječ. Nebo trhat…
