O kvásku a jiných radostech
Koláče se u nás vždycky pekly jen s droždím – myslím, že by maminku péci s kvasem nenapadlo ani ve snu. A ty její byly nepřekonatelné. Viz zde Fandiny koláče.
To je v pořádku. Droždí není jedovaté a kynutá těsta s ním jsou velmi lahodná. Vymyslela jsem svoje kvasové – Liduščiny, na vaše přání. Zde je použité lievito madre (LM). A název podle toho, jak jsem pro maminku byla vždy – Liduška…
S knihou Upečeno s láskou prožívám zajímavý a krásný kus života.
Když jsem psala texty, myslela jsem na vás neznámé lidi, kteří se budete chtít naučit péci chleba nebo obohatit svoje pekařské znalosti a dovednosti. Snažila jsem se psát tak, abyste všichni porozuměli a cítili i velikou radost a lásku, kterou mi tato činnost přináší a může přinést i vám.
A příběhy mých receptů aby vyloudily na vašich tvářích úsměv.
Obyčejný, jednoduchý, a přitom výtečný koláč!
Jednu dobu jsem ho pekla neustále a vozila synovi Ondrovi na posádku k „paragánům“ do Pardubic. Byl jedním z posledních mladých mužů, kteří měli ještě povinnou základní vojenskou službu.
Ani jsem netušila, jak máme blízko rodinný mlýn Korunka. Vlastně první kontakt byl mlýn versus já – líbila se jim moje fotka chleba na instagramu. Jsem člověk velmi zvídavý – ihned jsem firmu vygůglila. A zjistila, že to je od nás coby dup. Peču velmi často z předměřické mouky, jsem spokojená, ale chtěla jsem už nějakou dobu vyzkoušet jinou. A proč ne tuto, že?
Téměř všechna velikonoční jídla obsahovala vejce a používalo se jich hodně. Jsou základem i mazance, který je u nás nejstarším doloženým velikonočním pečivem. Nebýval však vždycky sladký, původně se dělal ze sýra a z vajec, někdy z tvarohu, později se plnil uzeným masem či slaninou. Teprve od konce 18. století se pekly mazance ze sladkého těsta s rozinkami.
Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i rovnou sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.
Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i rovnou sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.
Svým tvarem mají připomínat svinutý provaz, na němž se oběsil apoštol Jidáš poté, co svým polibkem zradil Ježíše a zapříčinil tak jeho zatčení a následně smrt. Zavinutý tvar jidášů spolu s medem, kterým se ještě horké po vytažení z trouby mají potírat, symbolizují plodnost a hojnost – tradiční charakteristiky jara.
Lievito madre (LM), kvásková máma, je kvásek jako každý jiný pšeničný – může být tuhý i tekutý.
Zakládala jsem tuhý, hlavně do pšeničných těst, která tak často nepeču jako chleba se žitným kváskem. A právě u této tuhé „mámy“ se mi líbí, že se nemusí tak často krmit – stačí 1x až za 10 dnů při uložení a 4 stupních v lednici . Tuhé kvásky se drží déle v kondici – celý proces tak rychle nepodléhá velké kyselosti.
Péci se dá v ledasčem. Peču v troubě, remosce. V hlavě jsem ale měla už jistou dobu nějakou litinovou nádobu.
Jednou skvělou možností je dvojitý litinový hrnec nebo pekáč. Pokud nemáte, stačí i smaltovaný. Jen budete kratší dobu nahřívat.
Pokračovat ve čtení „Pečení chleba v litinové nebo smaltované nádobě“
S laskavým svolením nynější kronikářky a knihovnice obce Mokré, Královéhradecký kraj, paní Dagmar Honsnejmanové přidávám výňatek z kroniky – zde je velmi podrobně popsaný celý proces zadělávání chleba a uchovávání kvásků v dobách dávno minulých.
Autor textu, starý kronikář pan Baše již nežije, ale čtení to je krásné, laskavé, plné nostalgie a vzpomínek nejen na maminku.
Pokračovat ve čtení „Pečení v domácí peci – z kroniky v Mokré“
Včera jsem zažila něco, co se velmi špatně popisuje – pocit nebývalého štěstí. Křest vlastní knihy, kterou jsme napsaly společně s Ivou; a setkání se čtenáři.
