O kvásku a jiných radostech
Přináším vám něco v praxi pekárenské nevídaného. Tedy v české kotlině. Začnu od začátku…Toužila jsem po jemném toustovém chlebě. S troškou celozrnné mouky. Pořád byl ale ve fázi nedůležitosti, tedy „až bude čas.“
Čas přišel, když jsem před krátkou dobou narazila na jistý článek o kynutí těsta „na sůl“.
Pokračovat ve čtení „Toustový jemný chléb“
Dlouho jsem nepekla chleba s pšeničným tuhým kvasem lievito madre. Co to je lievito madre? Zde.
Kousek starý asi dva dny jsem našla ve sklenici za jogurty, když jsem prohlížela lednici. A taky podmáslí. Skoro jsem to všechno věnovala našim slepicím, užuž… a že ještě pro jistotu přivoním. A vonělo to i to, pořád hezky jemně jako ty jogurty, kvas nebyl propadlý.
Pokud nemáte LM, samozřejmě můžete zadělat i s vaším pšeničným kváskem nebo žitný nakrmit pšeničnou moukou.
Bábovka…
Pro mě do školních let jedině kudluf. Jinak se jí u nás doma neřeklo. Bábovky, spíš bábovičky, bylo pro mě označení pouze na ty z formiček na písku. Marně jsem vysvětlovala paní kuchařce Kristě ve školce, že nemáme na svačinu bábovku, ta se přeci nejí, ale kudluf! Veselá historka přidávaná – k mé nevoli – na rodinných sešlostech.
Pokračovat ve čtení „Bábovka na neděli“
Chuťově zajímavé chleby vzniknou většinou zcela náhodně. O čočce v chlebu jsem občas přemýšlela a tedy náhoda to není… Jen spíše kterou vybrat?
Máme rádi luštěniny a na trhu je jich nepřeberné množství. Ne všechny se stejně dlouho vaří; i obsah výživných látek, vitamínů a prospěšných látek je odlišný.
Koupila jsem si černou čočku. Prvotně mě zaujala tím, že se nemusí vůbec namáčet a má krátkou dobu varu. A nakonec hlavně složením, když jsem začala podrobně zkoumat, KOHO jsem to přinesla domů…
Pokračovat ve čtení „Chléb s černou čočkou a bylinkami“
Člověk neví, jak se to stává, že něco uvidí a něco ho i popadne…To určitě znáte. Jen jsem si myslela, že už jsem velmi odolná. Fakt jsem! Ale najednou se mi zachtělo.
Co zachtělo!
Jedna stará keramická forma ze mě udělala divokého posedlého lovce. Tak moc jsem ji chtěla. Bohužel prodávající neposílal nic poštou a bydlel hodně daleko.
Zajíčci číslo II…
Pátrala jsem pátrala, když jsem se tak vehementně pustila letos zrovna do zajíců…, a zjistila, že zajíček má pravděpodobně původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara. Avšak například v byzantské ikonografii představoval zajíc samotného Krista.
Symbol zajíce pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre. Z jejího jména je odvozeno slovo Easter, anglický název křesťanských Velikonoc. Podle legendy Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták.
Pokračovat ve čtení „Podmásloví zajíčci“
Ben ben ben, všechny blechy ven,
a vajíčka do košíčka sem!
Tohle byla první krátká koleda, se kterou mí tři synové postupně, ani ne jako dvouletí, začínali svoje první poutě s tatínkem za vajíčky k sousedům.
Velikonoce mají i jiné bohaté tradice obdarovávání, není to pouze pondělní pomlázka.
Každý má své malé sny a jedním z nich byla litinová dvojitá nádoba, ve které jsem chtěla péct chleba v troubě. Nižší víko použít jako spodek na pečení a samotným kastrolem přikrýt chleba.
Ale…
Zakysané výrobky v těstě připomínají chutí kynutá těsta, pokud pečete jen s práškem do pečiva.
Tento koláč, „buchtu“ na plech, peču dlouhé roky a vždy má úspěch. Není vůbec možné, aby se nepovedla.
Čas od času upeču rohlíky nebo bulky. A zcela výjimečně něco jiného než tuto klasiku. Vždycky je to na přání, protože je o mně známo, že pečivo dlouhé roky téměř nejím. Ne že by mi nechutnalo, ale na prvním místě jím a miluji chleba, bez něho se prostě neobejdu. A jaksi vzhledem k věku, potřebám a zájmu zachování zdraví si musím svoji denní „krmnou dávku“ poskládat a vybrat. A pro pečivo mi už talíř nezbývá.
Pokračovat ve čtení „Císařské párečky v těstě“