„Pansky žemličke“ od tety Anny

Žemličky, Anna a já…

Moje teta Anna, babiččina sestra, byla žena veskrze moderní a já ji obdivovala. Žádná Anča, Anina, Hanča, byla to Anna. Dáma všemi vážená a respektovaná.

Jako jediná žena v rodině si nanášela pleťovou masku z droždí nebo žloutků (já pak taky…), trhala si obočí a pečlivě si každý večer natírala pleť mandlovým mastným krém. To ale těžce nesla babička, protože Anna pobývala ve svátečním pokoji.
A tam jako jediná mohla spát v měkoučkých prachových peřinách naplněných peřím z našich husí. V peřinách určených v daleké budoucnosti do mé výbavy.
Po jejím odjezdu nesly bílé polštáře nažloutlé “mapy“ malé i velké, avšak jemně a krásně vonících po mandlích…

I jako jediná z žen v mé rodině pekla „žemličke“.

„Bože, ta Anna! Odjakživa só s ňó jen samy drije a starosti…“
Teta Anna jako mladičké děvče měla výsadu se vyučit ve Vídni kuchařkou; učení platil zámožnější strýc. A splnila si svůj sen… To ale rozhodně nebylo vaření! Koupila si baletní střevíčky a chodila na hodiny baletu. A po nějaké době “zběhla” a začala tancovat v tehdy známém vídeňském kabaretu.

Anna tanečnice, Vídeň, 22 roků. Tu brož a perličky mám po ní…

„No jo, te máš svó hlavo jako ta naša Anna…“

Anna jako velmi stará dáma u nás doma na dvorku.

A teď k těm žemličkám od Anny. Jak moje babička a maminka do všeho pečení dávaly sádlo, teta Anna zásadně jen máslo. Na jedno kuře padla celá kostka! Na „sosiček“, do kterého se namáčel druhý den po kuřeti chleba.
Samozřejmě i do žemliček nemohlo přijít nic jiného než máslo… S mlékem a žloutkem!
„Všecko mosiš mit pansky, Anna,“ spínala ruce babička a oči obracela k nebi. Ano, i taková byla Anna – jedla velmi málo, pravidelně a střídmě, držela tajli. Ale jedla dobře, vychutnávala si na každé malé sousto.

Je pravda, že do běžného pečiva se spíš hodí sádlo (olej) a voda, žloutek už vůbec ne, tedy v našich krajích. Teta je prý znala ze Švýcarska.

I já peču se sádlem, ale ono to není na druhou stranu tak úplně pravda. Peklo se i tzv. nemocniční pečivo a tam se do těsta dávalo odstředěné mléko! Odstředěné = rozuměj částečně s odebranou smetanu z mléka, čili zůstalo takové hodně polotučné. Jestli se přidávalo máslo do žemlí, o tom pochybuji. Spíše margarín. Nebo co si kdo doma mohl dovolit.

Tyhle žemličky jsou jako peříčko; kdykoliv je upeču a je poblíž můj muž, 5-6 kousků zmizí, než bys řekl švec. Jen tak, holých. I druhý den jsou měkké. Žloutek jsem tam nechala na památku té úžasné tety Anny.

Recepis

Zkuste jednou tyto máslové. Vyjdou na 14 kusů po 60 g v syrovém stavu

Suroviny

  • 500 g hladké nebo polohrubé mouky
  • 250–275 ml mléka
  • 1 žloutek
  • 65 g másla
  • 10 g soli
  • 18 g čerstvého droždí / max. 1/2 kostičky ½ kostky
  • 20 g cukru – 2 lžičky
  • 1 rozkvedlané vejce na potření žemliček

Finální postup

Nejprve nechte vzejít hrnkový kvásek – v půlce mléka rozdrobte droždí, přidejte 2-3 lžíce mouky, 1 lžičku cukru a nechte kynout 20-30 minut.

Vykynuté droždí nalejte do mísy robota, vklepněte žloutek a přisypte mouku, do které jste zamíchali sůl. Dolaďujte hustotu zbytkem mléka. Nechte hníst 10-15 minut, dokud se částečně nevyvine lepek. Pak zapracujte kousky másla (asi 10 minut) – dokud se neutvoří krásné hladké těsto, které se nechytá mísy.

Těsto přikryjte a nechte v pokojové teplotě přibližně hodinu kynout nebo tak dlouho, dokud nezdvojnásobí svůj objem.

Vyklopte na pomoučený vál a rozvažte na 14 kousků po cca 60 gramech, upečené váží kolem 55 g. Nechte 5 až 10 minut těsto „povolit“ a pak z něho stočte kuličky.

Po dalších asi 10 minutách každou žemličku zploštěte a třeba delší části vařečky udělejte uprostřed hlubokou rýhu.

Pozor – razantně, ale ať bulku nepřepůlíte! Lepší je silnější nástroj než úplně tenký rýhy pak moukou kynutím zcela splynout.

Žemličky vkládejte na plech vyložený pečícím papírem (nebo fólií) a nechte 20 až 30 minut znovu alespoň o půlku nakynout.

Pomašlujte rozšlehaným vejcem a posypte sezamem, solí nebo kmínem. Teta sypala sezamem.

Pečte v troubě na 200-210°C přibližně 12-15 minut. Pokud troubu zapaříte, tím lépe, ale není to nezbytné.

Budete mít co dělat, abyste vydrželi alespoň částečné vychladnutí.

Jsou moc dobré a měkoučké jako ty naše peřiny s prachovým peřím…

Vaše Lida ❤

18 odpovědí na “„Pansky žemličke“ od tety Anny”

  1. Dobry den. Jdu je dat do trouby. Kdyz napisete pect na 210 a zaparit, myslite dat troubu na horni,dolni, nebo na horkovzduch s parou. Moc dekuji za odpoved.

    1. Zapařit, myslím, znamená, že vložíte do trouby na horní plech, na dolní nalejete hrnek vody a rychle zavřete, aby pára neunikla (jako když pečete chlebík). S horkovzdušnou troubou netuším.

  2. Recepty nemají chybu,ale povídaní o tetě Anně je krásné. Hodně nás si nosí ve vzpomínkách nějakou“ tetu Annu“.Díky vám jsem se vrátila do mého dětství .

Napsat komentář