Včera jsem zažila něco, co se velmi špatně popisuje – pocit nebývalého štěstí. Křest vlastní knihy, kterou jsme napsaly společně s Ivou; a setkání se čtenáři.
Křest knihy
Byla to obrovská ohromující radost jako ze setkání s velkou rodinou. S lidmi, kteří jsou stejně postiženi syndromem „hladového kvásku“.
Souznění bylo zcela hmatatelné – jako když ve vzduchu cosi poletuje a všechny objímá i omamuje jako droga. Skoro se vznášíte, v hlavě lehko. Až dojemná radost druhých lidí z vaší práce a vzájemné blízkosti…
Ano, až takové toto odpoledne bylo.
Přátelé pekaři.
V životě skoro každý člověk napíše spousty slov – v dopisech, úředních dokumentech, dětem do žákovské, v zaměstnání do tabulek atd.
Já jsem poslední roky dosti často psala i delší psaní, třeba recenzi na něčí knihu, články do časopisů, recepty do skupiny Pečem pecen, sem na blog, či jinam. Rozdala jsem i tisíce autogramů – pacientům na různé žádanky, dokumenty, neschopenky. Psaní a autogramy v mém životě? Nic až tak mimořádného.
Dokud se nestanete jedním z autorů knihy a nezažijete tak mimořádně vřelý křest a její přijetí.
Loni postupně přibývalo psaných slov a najednou zabrala jednu půlku knihy psané pro ty, co chtějí péci především kváskový chleba. Byla to fuška! Každá jsme napsala i stejný počet receptů a věnovala se určitému tématu v knize. Teď už vím, že to stálo za to! Ta vzájemná radost a sounáležitost s vámi čtenáři ke stejné živé látce, kterou je kvásek, je nepopsatelná.
Včera jsem podepisovala s mimořádným rozechvěním, radostí, hrdostí – ruka mi nesloužila, čmárala jsem nečitelné písmo, v jakémsi transu, pletla se mi vaše jména… Jen velmi mlhavě si pamatuju, co jsem při křtu říkala.
Knize jsme vybraly čtyři významné kmotry – za mě křtila kamarádka spisovatelka Lidmila Kábrtová a bloggerka pekařka Juliana Fišerová (alias Maškrtnica). Ivě zase její přátelé, majitelé pekáren Dana Štechová a Martin Jaroš.
Křtilo se moukou. Byl to výborný nápad naší redaktorky z Albatrosu (vydavatel knihy) Petry Havelkové. Moc se líbil i publiku.
Kmotra Lidmila Kábrtová.
Kmotra Julie Fišerová.
Kmotra Dana Šlechtová.
Kmotr Martin Jaroš.
Křtěné „dítě“…
Křtíme moukou…
Pořádně!
Pochutnávali jsme si na napečených a vyrobených dobrotách receptů z knihy (něco ode mne, něco od Ivy). A co bylo obzvláště milé – svoje výborné výtvory přinesli i samotní hosté, domácí pekaři.
Cukrářka, kamarádka Ivy paní Langmannová přivezla skvělé zákusky. I hudbu jsme měli – hrál velmi pěkně nevidomý pan Adam na klávesy.
Dík patři i Kateřině Ondrové za krásnou výzdobu stolu pro křtící – košíčky se šablonami na zdobení chleba s názvem knihy a jmény autorek. Také za čas strávený u pece právě tam, který je popsaný rovněž v knize; i o možnosti se naučit právě tam péci chleba.
Moc hezky mluvila o své lásce k pečení i Zdena Pavlátová z Třebíče.
A neustále jsme se smáli a všichni vzájemně bavili.
Redaktorka Petra Havelková. A Iva, druhá „půlka“ knihy.
Ani nevím, co jsem říkala – asi to bylo velmi veselé…
Naši hosté a přátelé.
Dojaly mě dárky, květiny a potěšila srdíčka různých provedení od čtenářů – prý moje „logo“ do sbírky.
Děkuju!
Radost.
Samá radost.
Jak jsem kdesi psala – co by byl spisovatel bez čtenářů? Nic…
Přeju si, ať se vám kniha libí – jsou v ní i různé drobné příběhy kolem sepsaných recepisů, obohatíte svoje znalosti z pekařiny a napečete podle ní především spousty dobrých chlebů.
Pokud mají být opravdu dobré, vždycky do nich musíte vložit kousek svého vlastního srdce.
Všem děkuju za přízeň ve formě zpětných krásných textů zde na blogu (i jinde) a za tu obrovskou radost zažitou při křtu knihy – byli jste skvělí, pozitivní, zapálení – živý sen. Měla jsem spíš pocit, že jsem přijela na rodinnou oslavu.
Děkuju z celého srdce přítomným i nepřítomným čtenářům. Závěrečné poděkování patří Ivě za příležitost vstoupit do světa knih z té druhé strany.
Se synem, alespoň s jedním – druhý fotil, zbytek rodiny ulehl s různými chorobami.
S Julinkou…
Znova… Jsi báječná a skvělý člověk, Zuzko!
Se Slovenskem – Žofinka, si dobrá baba!
S Kačenkou, která mi také říká mamko, ač její maminka nejsem…
Upečeno s láskou.
Milan Navrátil a další stojí frontu…
Báječní lidé kolem.
Křest 9. 2. 2019 Brno, hotel Amphone
Foto Jiří Sláma, Ondřej a Matěj Gottwaldovi
Krásně napsané, opravdu už se nemůžu dočkat knihy až dorazí, doufám, že to bude již brzy ❤️❤️
A doufám, že třeba za nějakou dobu přijde díl druhý, třetí …… 😍
Milá Lído, určitě to byl skvělý zážitek nejen pro Tebe, ale pro všechny, kteří s takovou láskou pečou chleba jako Ty. A když už jsi objevila ten svět knih, těšíme se na tvoji příští knihu a jsme rádi, že můžeme být s Tebou. Děkujeme za alespoň krátký sestřih z příjemného odpoledne, kde jsme nemohly být a přeji Ti já za sebe, hodně zdraví, štěstí a hodně tvůrčích nápadů. Je skvělé že Tě tady máme.
Milá Lído, kniha už je doma – chvíli trvalo, než ji doručili 😖. Je úžasná, je vidět, že jste do toho vložily kus práce 👍. Ivě už jsem též psala, jak je kniha povedená.
Už se těším, až budu péct, ale musí to počkat do víkendu.
Přeji hezký den.
Lenka.
Mám velkou radost a jsem ráda, že se líbí. Přeju hodně úspěchů v pečení. ❤️
Vazena pi Lido,
konečně jsem se dostala k tomu abych Vám aspoň touto cestou poděkoval za Vaše stránky v knize Vune chce, které jsem jen náhodou objevila na internetu.
Ziji na zapadni strane Canady a o pravy Cesky chleb nen ani zdani a o rohliku ani nemluvim a tak když jsem otevřela Vaše stránky ten den jsem rohlíky upekla.
Rohliky ne jen ze se povedly, ale ještě 3 den byly mekke,vlacne proste božské.
Chleba peci co zde žijeme, ale díky dle Vaši knize asi se z me kuchyně stane Pekárna.
Ještě jednou díky za Vaši Vůni chleba a přeji Vám hezky den Dagmar
Dobrý den, Dagmar.
Srdečně zdravím do velké dálky!
Mám radost, že jsem malou kapkou dopomohla k Vašemu pečení. Přeju mnoho zdaru i dalších úspěchů.
A děkuju za milá slova. ❤️