O kvásku a jiných radostech
Lievito madre (LM), kvásková máma, je kvásek jako každý jiný pšeničný – může být tuhý i tekutý.
Zakládala jsem tuhý, hlavně do pšeničných těst, která tak často nepeču jako chleba se žitným kváskem. A právě u této tuhé „mámy“ se mi líbí, že se nemusí tak často krmit – stačí 1x až za 10 dnů při uložení a 4 stupních v lednici . Tuhé kvásky se drží déle v kondici – celý proces tak rychle nepodléhá velké kyselosti.
Péci se dá v ledasčem. Peču v troubě, remosce. V hlavě jsem ale měla už jistou dobu nějakou litinovou nádobu.
Jednou skvělou možností je dvojitý litinový hrnec nebo pekáč. Pokud nemáte, stačí i smaltovaný. Jen budete kratší dobu nahřívat.
Pokračovat ve čtení „Pečení chleba v litinové nebo smaltované nádobě“
S laskavým svolením nynější kronikářky a knihovnice obce Mokré, Královéhradecký kraj, paní Dagmar Honsnejmanové přidávám výňatek z kroniky – zde je velmi podrobně popsaný celý proces zadělávání chleba a uchovávání kvásků v dobách dávno minulých.
Autor textu, starý kronikář pan Baše již nežije, ale čtení to je krásné, laskavé, plné nostalgie a vzpomínek nejen na maminku.
Pokračovat ve čtení „Pečení v domácí peci – z kroniky v Mokré“
Včera jsem zažila něco, co se velmi špatně popisuje – pocit nebývalého štěstí. Křest vlastní knihy, kterou jsme napsaly společně s Ivou; a setkání se čtenáři.
Pořád se musí člověk učit…
U kváskového sladkého pečiva vadí mojí rodině jakýsi kyselý „ocásek“ v chuti. Mně tedy ne. Ale pro koho hlavně pečeme, že? Tuto touhu jsem odložila na neurčito – že někdy zase začnu „nějak jinak“. Furt jsem přemýšlela, jak ten ocásek useknout. A dostavil se nápad zkusit založit tuhý pšeničný kvásek lievito madre, který nikdy tak kyselý není jako klasický tekutý – tedy dle dostupných informací.
